Pastýřský list bratra Filipa k Velikonočním svátkům AD 2025, kde najdete mimo jiné jeho osobní omluvu, zamyšlení nad vzkříšením, povzbuzení a informace o nových projektech. Pokud chcete odebírat pravidelně tyto dopisy, klikněte pro odběr na titulní stránce tohoto webu. Listy jsou ukládány s originálním podpisem i zde na webu (viz příloha na konci článku).

V Praze na Květnou neděli 13. 4. AD 2025

Nyní je má duše sevřena úzkostí. Mám snad říci: Otče, zachraň mě od této hodiny? Vždyť pro tuto hodinu jsem přišel. Otče, oslav své jméno!" Z nebe zazněl hlas: Oslavil jsem a ještě oslavím. (Jan 12, 27-28)

Kristus vstal z mrtvých

Milovaní.

Filip, apoštol, hříšník, kněz i poutník, a především člověk, muž pověřený nikoliv lidmi, ale Ježíšem Kristem, který byl vzkříšen:

Milost a pokoj, od Boha Otce i +Ježíše Krista i jejich společné Radosti.

Děkuji všem, kteří jste mne v mé slabosti podpořili a doslova dopomohli k záchraně života. Ocitl jsem se tam, odkud většinou není cesty zpět. To není nadsázka. Z podobného místa prosím za odpuštění ty z vás, které jsem v minulosti zranil. Vím, že jsem v mnohých ztratil přátele. Přijímám. Jen ze svého nitra, také touto cestou, vyjadřuji lítost nad svým jednáním v druhé polovině loňského roku.

Z Milosti Boží se vracím zpět do života. Pomalu, postupně, proměněný, požehnaný a milovaný. Děkuji paradoxně i těm, kteří se ukázali jako chladnokrevní úředníci a nikoliv jako bratři nebo přátelé. Odešel jsem z husitské instituce navzdory své vůli, ale podřídil jsem se bez řečí. Dokonce jsem se nehájil proti uveřejněným pomluvám.Musím ale poznamenat, že mám v očích slzy, když toto píšu, a vnímám zvolený postup násilné moci jako bolestnou křivdu. V Církvi československé husitské jsem se narodil, byl zde pokřtěn, vysvěcen na jáhna a kněze, byl biskupem, znovuobnovil kostel v Mirovicích a učinil bezpočet věcí, o nichž se po mém odchodu z CČSH nesmí nikdo ani zmínit. Přivedl jsem nové a zajímavé lidi, jáhny a kněze, kteří jsou dnes pronásledováni pro své nasazení pro Krista, jež kazí plány "na výprodej" současnému vedení. Opravdu mne to bolí, i proto, že mnozí duchovní i laici této církve se na mne stále obracejí, jako na svého biskupa, abych je podpořil v tíživé situaci. Toho si velmi vážím a věřím, že této důvěře dostojím a zůstanu ji věrný, byť jsem v minulosti také sám selhával a způsobil i mnoho chyb a omylů.

Děkuji ale i bez hořkosti. Především Církvi jednoty (Church of Saint Peter & Saint Paul / Czech and Slovak Republic) a Czech Episcopal Church, za nečekané, o to víc láskyplné, poskytnutí společenství, v němž mohu v jednotě i apoštolské posloupnosti slavit Eucharistii s věřícími, sloužit svátostmi, doprovázet nemocné a stále naplňovat slova toho, který mne povolal: "Stačí, když máš mou milost; vždyť v slabosti se projeví má síla." (2.Kor 12,9)

Blíží se Velikonoce. Z množství setkání a rozhovorů s Vámi, vím docela jistě, že všichni v nějaké podobě potřebujeme nyní zažít vzkříšení, naději, radost, lásku, dotyk a tajemství víry. Ano nyní, někteří už nemohou, jsou vyčerpáni a v agonii bojují z posledních sil.

Urgentně potřebujeme Společenství bez zápisů, paragrafů a náboženské fanatismu, společenství ukotveném v přirozené solidaritě a nikoliv v hierarchii potřeb a touhy po moci. Takovým je, bohu díky, i někdejší Společenství Těla a Krve Páně, dnes Agapé. Osobní setkání plánujeme někdy na květen, nebo červen, a budu vás prostřednictvím dalšího dopisu i "sítí" informovat.

"Jak jste nechápaví"… Toto občasné povzdychnutí Ježíšovo v evangeliích, se na nás docela často hodí, že?. Opravdu, mnoho nechápeme.

Například se ztrácíme v rozlišování historického Ježíše a Univerzálního (kosmického) Krista. Jak poznamenává můj mentor Richard Rohr: "Pochopení Univerzálního neboli kosmického Krista může změnit náš vztah ke stvoření, k jiným náboženstvím, k ostatním lidem, k sobě samým i k Bohu. Poznání a prožívání tohoto Krista může přinést zásadní posun ve vědomí."

Jeden z možných způsobů jak naslouchat Bohu, je nejen číst Ježíšova slova, ale také je občas vnímat tak, jako by byly naše vlastní. Pokuste se ráno vyslovit několikrát "Já jsem ta cesta, pravda i život." A nechejte to tak, jen ať to zní celým tělem, ať to proudí a vyvěrá jako řeka. Tomuto způsobu se říká žitá modlitba. Tak je i reálné, abychom ustoupili od "konceptu" spásy, a přímo vešli do Božího Království (a říkejte tomu třeba vzkříšení, vykoupení nebo uzdravení). Toto je cesta od "historického" Ježíše ke Kristovskému vědomí, které je plné, univerzální a všude a vždy platné (vskutku katolické = pro všechny).

Velikonoční tajemství se skrývá právě zde a nyní. Máme být spojením lidského a božského v prostoru a čase. Je to pevné a nerozdělitelné spojení hmoty a Ducha od počátku.

Na rozdíl od kalkulativní mysli (která je dnes běžná), existuje i mysl kontemplativní. Bohužel se setkáváme jen s institucionálním náboženstvím, a tak mnoho lidí tento směr ignoruje, nebo spíše o něm ani neví. Má osobní zkušenost je taková, že zažívám v denní modlitbě (Breviáři) mnohem více agapálního společenství, v němž jsou zahrnuti všichni lidé, bez ohledu na to, zda vyznávají to či ono. K této prostotě jsem došel skrze milost a nikoliv skrze úsilí. Právě tady smíme slyšet Ježíše, když ukazuje, že Království Boží je ve vás.

Nejsme odkázáni na partikulárního boha, skrytého za oponou, podbízivého šmíráka, který by skrze černé kostelní převlečky působil v politickém, mediálním, byznysovém a technokratickém světě. Náš Bůh, je jiný: miluje rozmanitost, barvy, vůně, dobré vepřové, levandulovou limonádu, pohled na hvězdy a praskání ohně. Naše těla, ať ženská či mužská, jsou oslavou i stvrzením toho všeho. Náš Bůh si nepřeje utrpení, ale radost a svobodu, kterou tak krásně zachytil sv. Augustin "Miluj a čiň, co chceš!"

Přeju požehnané Velikonoce vám všem, zvláště pak těm, kteří se na mne obracíte o pomoc v těžké situaci. Jsem s vámi jak mohu: v modlitbě, denní liturgii, naslouchání a při osobních setkáních. Zároveň pod tímto listem najdete odkazy s kontakty, inspirací a novinkami.

A na závěr ještě něco. Nyní, když jsem byl ustanoven "nikým a ničím" z pohledu instituce a světa, mohu být znovu vším. Mohu být bratrem a také jím jsem. Toužím vzdát svůj dík i novým přátelům, které jsem získal za zdmi nemocnic. To v nich jsem poprvé spatřil živého Krista, nahého, hladového, ve vězení životní situace. A pak, díky nim, i v sobě…

KRISTUS VSTAL Z MRTVÝCH.

Skrze Něho a s Ním a v Něm vám žehnám

ThDr. Filip Michael Štojdl